Jsou sbírky, které vznikají z rozmaru, a jsou sbírky, které vznikají z povahy. Kolekce Františka Trefance (1904–1983) patří jednoznačně k těm druhým. Muž, jehož profesí bylo po celý život kontrolovat cizí bilance, aplikoval stejnou míru pozornosti, pořádku a důslednosti i na svět mincí.
Z pošumavské chalupy do bankovních kanceláří
František Trefanec se narodil do rodiny drobného rolníka v malé pošumavské obci jako jedno z dvanácti dětí. Do základní školy chodil denně dvě hodiny pěšky – a přesto, i díky podpoře prarodičů, dokončil studia s vyznamenáním na Obchodní akademii v Plzni. Nastoupil do České komerční banky a jeho kariéra ho postupně zavedla přes Plzeň, Brno až do Prahy, kde se v Pražské úvěrní bance vypracoval na vedoucího oddělení průmyslové revize a prokuristu.
V období okupace působil v České bance Union, kde po jejím znárodnění a likvidaci, byl v říjnu 1945 převeden do Živnostenské banky. Díky své vysoké odborné kvalifikaci na pozici revizního a účetního úředníka, začal pracovat po roce 1950 v nově vzniklé Státní bance československé. Ve Státní bance působil ještě dlouhá léta i navzdory vystavení enormnímu tlaku a neúprosným kádrovým prověrkám.
František kladl velký důraz na vzdělání a rozhled – plynně mluvil německy i anglicky a ke stejné cestě vzdělání a jazyků vedl i u svého syna. V době hospodářské krize v 30. letech se z jeho platu splácely hypotéky rodného statku, aby ho zachránil před dražbou, a k tomu ještě podporoval studující sourozence.
Bratrská pouta
Nejbližší vztah měl František po celý život se svým bratrem Janem, kterému kdysi pomohl ke vzdělání. Jan vystudoval v Praze právnickou fakultu a stal se advokátem. Bohužel díky obhajobě v politicky exponovaných procesech v padesátých letech musel svoji advokátní praxi ukončit. Později pak působil jako podnikový právník. Byl to svým založením bohém, ale i on sám mince sbíral, a na sklonku života svou skromnou sbírku předal bratrovi, který ji začlenil do své kolekce. I v tomto ohledu jde tedy o zajímavou sbírku, do níž vložili svou vášeň hned dva sourozenci, byť ji uspořádal se vší systematičností až František.
František s bratrem Janem Trefancem, 1940
Bankéř tělem i duší
František byl bankovní úředník tělem i duší – disciplína, kterou vyžadovalo jeho povolání, prostupovala i jeho soukromí. S notorickou pečlivostí si vedl evidenci i těch nejmenších výdajů domácnosti, jako by každý korunový záznam podléhal stejné revizi, jakou prováděl u velkých průmyslových podniků. Tatáž preciznost provázela i jeho sbírku – každou minci, která mu prošla rukama, zkoumal se stejnou pozorností, jakou věnoval finančním bilancím. O získaných mincích vedl pečlivé zápisy.
Tichá vášeň v nesvobodné době
František o své sbírce nikdy veřejně nemluvil – ostatně důvod k obezřetnosti vůči režimu měla rodina víc než dostatečný. Dobové dokumenty z jeho pozůstalosti, mimo jiné kádrový posudek z počátku 50. let, svědčí o tom, že šlo o dobu, kdy bylo nutné podrobně se zpovídat. Z vlastní minulosti i majetkových poměrů celé rodiny. Vzhledem k tomu, kde pracoval, pro něj představovalo sbírání mincí velké riziko.
Zároveň mu je profesní zařazení poskytlo ke sbírání mincí velmi kvalifikované zázemí. Vyznal se v metalurgii, historii platidel a padělků. Sbírání mincí tak bylo pro něj po celá desetiletí čistě soukromým tajným světem – ostrůvkem svobody, kam politické tlaky doby nesahaly. Numismatika byla vrcholem jeho sběratelské vášně. Současně sbíral vše, co mělo systém a příběh: známky, pohlednice, odznaky, krabičky od sirek, obaly od žiletek, přebaly čokolád. Se stejnou vervou se věnoval fotografování, večerům u mariáše s fajfkou a přáteli nebo turistice, ke které vedl i manželku a svého syna.
Tajné foto z numismatické činnosti, 1960 teraz toto
Sbírka, která nenašla pokračovatele
Jeho syn byl lékařem tělem i duší. Věnoval se lékařství a pomoci nemocným celý svůj život a na pokračování v otcově vášni mu nezbyl prostor. Numismatika ho nikdy nestrhla tak jako jeho otce, a tak celá sbírka zůstala po Františkově smrti uzavřená ve skříni přesně tak, jak ji otec zanechal. Rozšiřování sbírky Františkovým úmrtím prakticky skončilo.
Od Keltů po vzácné polské zlaté mince
Trefancova sbírka obsahuje krásný průřez numismatickými památkami z našeho území. Počínaje keltskými mincemi, přes hojně zastoupené denáry, až k brakteátům. Milovníci grošového období si přijdou na své a mohou si rozšířit svou sbírku krásnými ražbami českých panovníků mezi kterými chybí jen ty nejvzácnější ražby.
Habsburské mincovnictví přinese sběratelům širokou nabídku od drobných mincí po tolarové a dukátové ražby z českých mincoven. Zajímavostí je i zlatý dukát Fridricha Falckého. V aukční nabídce jsou i vyšší dukátové nominály v podobě dvou kusů desetidukátů Ferdinanda II. a Ferdinanda III. Habsburské mince uzavírá kolekce ražeb Františka Josefa I. s výjimečně zachovalými kusy pamětních mincí jako je Jižní dráha, Kutnohorský dvoutolar, příbramský zlatník a v neposlední řadě Goetzovy zkušební odražky korun z roku 1914 v bronzu a ve stříbře.
Krásnou kolekci zlatých a stříbrných mincí dokázal sesbírat František Trefanec i u rodových ražeb, kde jsou zastoupeni Eggenbergové, Šlikové, Rožmberkové, pánové z Lehnice-Břehu a Albrecht z Valdštejna.
Obrovský rozsah Trefancovy sbírky dokumentuje i nabídka německých mincí od 16. století po Výmarskou republiku, u které byla většina mincí vysbírána na ročníky i mincovny. Ozdobou sbírky jsou i ražby carského Ruska ve výjimečné zachovalosti.
Třešničkou na pomyslném dortu celé aukce jistě bude kolekce polských zlatých mincí. Jedná se o velmi vzácné ražby z 16. a 17. století. Celkem 7 mincí z této kolekce pochází ze slavné numismatické sbírky hraběte Andreje Potockého (Andrzej Kazimierz Potocki, 1861–1908), významného polského šlechtice, politika, ale v neposlední řadě i světového sběratele, který patřil mezi světové sběratelské špičky. Své mince značil v ploše svou vlastní sběratelskou značkou v podobě rodového znaku.
Objevte TREFANEC COLLECTION v nabídce našich podzimních aukcí. Prohlédnout aktuální aukce →
