Korunovace a mocenský konflikt
Dvacátého třetího května 1611 byl ve svatovítské katedrále na Pražském hradě za českého krále korunován Matyáš II., mladší bratr Rudolfa II. (1576–1612). Dlužno dodat, že s vynuceným souhlasem císaře. Rudolf sice pobýval na Pražském hradě, doslova pár desítek metrů od místa ceremonie, korunovační slavnosti se však neúčastnil. S těžkou depresí zůstal uzavřen v císařských komnatách. Matyášova česká korunovace znamenala pro oba bratry vyvrcholení vleklého osobního konfliktu.
Politika a boj o moc
Osobně byl Matyáš neochvějným katolíkem a zastáncem centralizačních snah. Vůči protestantským stavovským obcím v rakouských zemích, Uhrách i českých zemích však zaujal až do svých korunovací velmi vstřícný postoj. Nutně potřeboval spojence.
Záměrně vytvářel obraz budoucího panovníka, který je zastáncem náboženské tolerance a obhájcem zemských svobod. Tato politika se ukázala jako úspěšná. V roce 1608 přitáhl Matyáš s vojenskou podporou uherských, rakouských a moravských stavů do Čech ve snaze přinutit Rudolfa k abdikaci.
Konfliktu využili čeští stavové, za slib věrnosti si nechali od Rudolfa podepsat Majestát zaručující náboženské svobody. Rudolf si tímto ústupkem zachránil českou korunu, musel však mladšímu bratrovi postoupit vládu v Uhrách, Horním a Dolním Rakousku a také na Moravě.
Cesta ke koruně
S touto potupou se Rudolf nikdy nesmířil a do konce života spřádal plány na odvetu. Ochotným spojencem, sledujícím ovšem vlastní cíle, se mu stal pasovský biskup Leopold Habsburský.
Ten se svým vojskem překročil v lednu 1611 české hranice a rychlým pochodem dosáhl Prahy. Situace pasovských vojsk se však i přes počáteční úspěchy stala v následujících týdnech neudržitelnou. Pod tlakem zemského stavovského vojska musel Leopold ustoupit a bezmocného Rudolfa zanechal v Praze.
Neúspěšná vojenská akce znamenala pro Rudolfa ztrátu loajality českých stavů, kteří nabídli Matyášovi českou korunu. Ten ji ochotně přijal.
Mincovnictví jako nástroj politiky
Po korunovaci se Matyáš zdržel v Čechách a čas využil mimo jiné k získání si důvěry české stavovské obce. Součástí taktiky bylo okázalé respektování zemských svobod, užívání zemských symbolů a splnění alespoň některých požadavků zemského sněmu, které Rudolf II. přecházel.
Toto krátké období Matyášovy vstřícnosti zanechalo stopu také v českém mincovnictví.
Na tolarech z let 1611–1613 zdobí dočasně panovníkovu hlavu česká královská koruna, na dukáty z počátku Matyášovy vlády se vrátil obraz sv. Václava.
Pražské dukáty a jejich vzácnost
Matyášovy svatováclavské dukáty byly z propagačních důvodů raženy, alespoň ve srovnání s předchozí pražskou dukátovou produkcí, v nebývalém objemu.
Pražská mincovna ovšem nedisponovala žádným produkčním zázemím, které by bylo trvalým zdrojem drahého kovu jako tomu bylo například u mincovny kremnické. Běžná ražba dukátů byla kryta výkupem zlata od pražských, zejména židovských, obchodníků.
Jakmile pominula potřeba prezentovat nového krále jako respektujícího panovníka, poměry se vrátily ke starým pořádkům. Dukáty byly raženy pouze nahodile, pokud bylo z čeho razit.
Skutečná produkce a sběratelská hodnota
Roční vyúčtování pražské mincovny z let 1613–1619, pokud se tedy zachovala, dokládají, že v mincovně nebylo ročně raženo více než několik málo tisíc dukátů, zpravidla do tří tisíc. Skutečný počet mincí byl ovšem nižší.
Mincovna vykazovala počet vyražených dukátů bez ohledu na nominál. Například desetidukát byl tedy účetně vykázán jako deset dukátů.
Matyášovy dukáty proto patří ke skutečným ozdobám jakékoliv bohemikální sbírky. Za nejvzácnější dukátové nominály lze jednoznačně považovat dvou a pětidukáty, které jsou opravdovými raritami.
Výběr z Aukce #38
Jsme rádi, že v naší aukci můžeme sběratelům nabídnout hned dvě krásně zachovalé Matyášovy mince pod položkami 161 a 165.
161. RRR – 2 Dukát 1618, Praha
Ražební lesk v plochách. Drobné škrábance. Extrémně vzácný!
good EF | good EF 40 000 €
165. RR – Dukát 1615, Praha
Výjimečný exemplář s ražebním leskem v plochách. Mírně nedoražený. Velmi vzácný!
good EF | good EF | 8 000 €
Závěr
Matyášovy dukáty představují jedinečné spojení historického kontextu, politické propagace a mincovního umění. Patří mezi nejvyhledávanější ražby své doby a dodnes oslovují sběratele i investory.
