Půlgroš tzv. anglického typu (esterlin), mincovna Kutná Hora
Když byl 7. února 1311 v katedrále svatého Víta korunován mladičký Jan Lucemburský, nastupovala na český trůn nejen nová dynastie, ale i panovník zcela jiného ražení než jeho přemyslovští předchůdci. Syn císaře Jindřicha VII., vychovaný v Paříži na francouzském dvoře Filipa IV. Sličného, přinášel do Čech kosmopolitní rozhled a mimo jiné představu o měnovém systému, jaký znal ze západní Evropy – bohatší na nominály a jemněji odstupňovaný, než jaký nabízela dosavadní česká soustava opřená o pražský groš a drobné parvy.
Averz
Jediný český panovník, který razil půlgroš
Právě z této myšlenky vzešel jeden z nejpozoruhodnějších a zároveň nejvzácnějších počinů českého mincovnictví grošového období – půlgroš. Jan Lucemburský zůstal jediným českým panovníkem, který tento nominál kdy razil. Měl zaplnit citelnou mezeru mezi hodnotným pražským grošem a nepatrnými parvy (o váze 1/12 PG) a vytvořit přirozený mezistupeň stříbrné platební soustavy, mimo zavedený zlatý florén. Ražba byla zahájena na samém počátku vlády, patrně již v korunovačním roce 1311, v kutnohorské mincovně ve Vlašském dvoře.
Anglický typ – esterlin
Nabízený exemplář náleží k tzv. anglickému typu, označovanému též jako esterlin. Na líci nese poprsí mladého korunovaného panovníka, na rubu českého dvouocasého lva; opisy s panovníkovým jménem IOHANNES PRIMVS a titulem DEI GRATIA REX BOEMIE jsou rozloženy na obě strany mince. Vyobrazení krále přitom není podobiznou v pravém slova smyslu – jde o obecný, idealizovaný typ mladého vládce s korunou, inspirovaný rozšířeným západoevropským esterlinem odvozeným z anglického šterlinku. Právě tato návaznost na cizí vzor vtiskla typu jeho jméno. Podle převažujícího výkladu byl anglický typ velmi pravděpodobně vyražen u příležitosti královské korunovace, a lze jej tak chápat jako korunovační minci. Brzy jej vystřídal půlgroš tzv. českého typu – dokonalá zmenšenina pražského groše s korunou na líci –, avšak ani ten se v oběhu neprosadil.
Reverz
Proč se nový nominál neujal
Nový nominál totiž nezdomácněl. Většina vyražených kusů byla záhy stažena z oběhu a přetavena, což vysvětluje jejich dnešní mimořádnou vzácnost: Janovy půlgroše patří k nejřidčeji dochovaným stříbrným mincím celého grošového období a jsou známy v pouhých několika exemplářích (RRR!). Samotný záměr rozšířit domácí soustavu o chybějící mezistupeň mezi grošem a drobným parvem byl přitom ekonomicky rozumný; kromě samotné dlouhodobě neakceptovatelné ekonomické nákladnosti nové ražby se však nabízí úvaha, zda neúspěch nepředznamenalo už samo ztvárnění mince. První, anglický typ nesl panovníkovu podobiznu — v domácí mincovní tradici, zvyklé na korunu a lva, prvek zcela nezvyklý, navíc obraz krále nové, cizí dynastie, jejíž vláda nebyla v Čechách přijímána zcela bez výhrad, byť na samotném začátku s dobrou nadějí. Snad právě proto se obliba nedostavila; a ani pozdější návrat k důvěrně známé ikonografii pražského groše — koruně na líci a lvu na rubu u půlgroše českého typu — už tuto počáteční pachuť nepřebil. Neúspěch půlgroše tak paradoxně jen potvrdil životaschopnost čistě grošové soustavy, která zůstala páteří českého peněžnictví na více než dvě staletí.
Rytířský král a jeho mince
Jan Lucemburský uzavřel svůj bouřlivý životní příběh vskutku rytířsky: slepý, přesto v čele boje v bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346. Zanechal po sobě syna Karla, který se stal císařem Karlem IV. svaté říše římské a během vlády se prokázal být jedním z nejmocnějších panovníků 14. století. Předkládaný půlgroš anglického typu (Smolík 2, Castelin 8) v naší 40. aukci jako položka 1020 s doloženým sběratelským původem (ex Aurea 74/2016, č. 426), tak není pouze vzácnou mincí, ale i hmatatelným svědectvím prvních let vlády krále, s nímž se do českých dějin vrátila velká evropská politika.
